Když se daří, tak se daří...         29. 6. kolem půl dvanácté večer se paprskovitě rozjíždějí čtyři auta z Brna směr Mikulov. Radka s Irenou, Šárka s Milanem, Petra s Davidem a Staňa se mnou. 30. 6. v půl jedné ráno už v Mikulově kupujeme rakouské dálniční známky a vyrážíme na 14. Mistrovství světa IRO.      Rakousko, Maďarsko, Slovinsko, Chorvatsko, Sveta Nedjelja, Samobor.      Cestou se odpojuji u hotelu Babylon od výpravy a hned se scházíme ve sboru rozhodčích, abychom projeli a zkontrolovali terény. První zprávy nejsou příznivé. Stopy budou položeny v porostu, který nemá s běžně používaným nic společného. Po kolena, po pás, svízel, vysoké rostliny s dřevnatými stvoly, kterými se těžko prodírá kladeč, natož pes. Já mám na stadionu pocit, že jsem vstoupil do rozpálené pece. Ale s tím se počítalo. Naši jsou tam taky a probíhá veterinární kontrola, při které Jezz trochu pláče, když mu domácí doktor trochu hrubě strká teploměr do zadečku. Ani pak se nestačíme divit ! Rukou ve stejné gumové rukavici zkoumá veterinář psům a fenám všechny otvory a vzápětí oči. Asi ať vidí, co tam mají. No,... Pak se jedou ubytovat.      S kolegou Aloisem Russegrem rozvrhujeme cviky a do toho mi volá Radka. Hoteliér, který telefonicky zakázal psy na pokoji (i v kleci), ale slíbil chladnou místnost, nemilosrdně odkazuje psy ven pod řídké stromy, kde zkrátka chládek nenajdou. Chtějí se stěhovat. Slibuji pomoc a žádám o ni i ředitele mistrovství Tomislava Mareviče. Ten se zlobí, dává nelidského, vlastně nepsího, hoteliéra do tisku, věší ho na strom a já nevím co ještě. Důležité je, že nechce nechat skvrnu na chorvatské pohostinosti a dává se do hledání.      Večer si dávám ještě nějaké to pivko s Vilémem Babičkou a začíná další den šampionátu. 1. 7. startuje poradou rozhodčích a o něco později poradou vedoucích družstev. No a honem na stadion, kde musím být přítomen tréninku všech sto pěti startujících. Ten trvá od 12:00 do 20:00 a pokračuje ve středu 2. 7. od 7:00 do 12:00, ale to jsem samozřejmě přeskočil úterní trénink našich, na kterém je už oslovuje Tomislav a odváží je na nové ubytování.      Ve středu večer se rozjíždí slavnostní rámec akce, pochod přes město. Na stadion vchází naši za rakouskou a belgickou výpravou. Vlajky vlají, sluníčko svítí, projevy hodnostářů naštěstí nejsou zbytečně dlouhé. Mistovství světa je zahájeno.      A hned zase další zprávy: ubytování je dobré, cena senzační a naši jsou spokojeni. Špatná zpráva ovšem přichází z úst hlavního rozhodčího pana Lanze. Špatná pro naše kolegy ze Svazu. Tomáš Strouhal je diskvalifikován za nekorektní výstroj na zahájení. A protože je to vždy vina i vedoucího družstva, je diskvalifikován i Jarda Sedlák.      Po tom všem se ještě losují startovní čísla a pak u sklenky vína probíráme kdo kdy startuje, co to pro koho znamená, bavíme se i s Tomášem, večer končí.      Čtvrtek 3. 7. - ostrý start ! Stopy jsou nakladeny, osoby ukryty, překážky srovnány a sekačka na trávu s pistolemi ráže 9 nachystány. Výsledky znáte (Milan 177), všechny jsou dosaženy za pekelného vedra. Proto večer s radostí přijímáme pozvání od nového hoteliéra na barbecue.      Scházíme se nakonec kolem osmé večer v pěti stech metrech nad mořem u sympatické ubytovny s nádhernou vyhlídkou do údolí. Kdo? Naše reprezentace, celá maďarská výprava, většina kamarádů ze Svazu, já a usměvavý Zdravko, který kmitá kolem rožně s vidlicí, fénem a spoustou dobrot, aby pak na stoly začaly přistávat obrovské talíře naložené masem, klobáskami, zeleninou, zacinkaly skleničky s pivkem a vínkem a bylo nám dobře!!!      Pátek 4. 7. se ráno cestou na stadion jedu podívat na sutinu. Startuje Šárka. Najde všechno a má limit. Když přeskočím, konečně trochu úspěch, ze čtyř Čechů splňují v sutině dva. Ale hned musím podotknout, že terén byl velice jednoduchý pro pohyb psů a úkryty na úrovni běžného nácviku mladých psů. Obtížnost nahrazovala nesmiřitelnost rozhodčího pana Josse s jakýmkoliv nátlakem na psa, s čím nelze než vyjádřit souhlas.      Během dopoledne se začíná zatahovat a pak to přijde. Nejdřív zpráva od Ireny (190), potom bouřky, průtrže, hrůza. Nejvíc to odnese Zorinka, V přívalech vody jde na obratnost a přes úspěšně udělané desetibodovky - žebřík dobře a stoly uspokojivě - na limit nedosáhne.      Večer na recepci s kulturním programem, se skvělým bufetem a vínečkem se všechno točí kolem jednoho tématu. Máme tři limity v pachových disciplinách. Družstvo žije. Udržíme to do neděle?      Sobota 5. 7., Milan uzávírá svoje vystoupení úspěšně, i když málo oblíbeným druhým místem. I ostatní želízka v ohni dělají limity a jede se dál.      Večer držím místa na závěrečném večírku... a nejedou a nejedou. Stále mi někdo chce zabrat poslední volný stůl, proklínám naše brzdy, už i volám, ale konečně přijedou, jenže zase s jobovkou. Radčino auto nejede. Znovu řešíme, voláme, u toho jíme, popíjíme, čekáme na ortel.      Neděle 6. 7. - Auto bude až v pondělí. Řešíme roztržení výpravy, přece tam Radku nenecháme samotnou. Mezitím ještě Irena s Šárkou potvrzují na obratnosti splněné limity a je z toho velká radost. Ke druhému místu Milana, čtvrté Ireně a dvacáté čtvrté Šárce rázem přibude třetí místo družstev. Je to skvělé, na mistrovství přijelo třicet výprav, z toho šestnáct mohlo zasáhnout do soutěže družstev (minimum 3 psovodi), nakonec to zvládli jen čtyři. Jsme mezi nimi. A tak když k tomu přidáme titul mistra světa ve stopách Jendy Pokorného a jedenáctou příčku Petra Lindy v sutinách, nevrací se ani tentokrát Češi bez úspěchů.      Aby toho ale ještě nebylo málo, při procházce kolem ubytovny se zaběhne Dorinka a Staňa ji hledá dlouhých pět hodin. Zdravko obtelefonuje sousedy v okruhu dvaceti kilometrů. Nakonec ji objevil Milan, kterak stojí a čeká pár desítek metrů od baráku .      Dvě auta jedou domů. Večer je opět ve společnosti Zdravka, jeho dobré večeře a noční bouřky s vichřicí, která kácí zastřešení venkovní restaurace.      Ráno 7. 7. je čistý vzduch, na mobilech zprávy o šťastném návratu našich kamarádů domů. Jedeme do servisu, zpět na ubytovnu, balíme, odjíždíme. Ještě pár informací o stávkách kamionů ve Slovinsku, Rakousku... Zkrátka - když se daří, tak se daří!!! Ale návrat je šťastný a teď už můžu s klidným srdcem poděkovat všem sedmi psovodům a pejskům za skvělou reprezentaci, za vystupování, atmosféru a vzájemnou pomoc.      Ale nechci zapomenout ani na ty doma, bez jejichž pomoci na trénincích by nebylo výsledků.      A za hledání partnerů, sponzorů a dalšího vybavení výpravy.      Děkuji i všem chorvatským pořadatelům, kteří byli naprosto báječní. .      Takže milá KZJ ČR: Velká gratulace a můj obdiv a jedeme dál, no ne ?   Pavel

Hromadu fotek z objektivu Davida V. si můžete prohlédnout zde:  http://marykay.rajce.idnes.cz/Mistrovstvi_sveta_-_Samobor_2008/

 

Seznamovací večírek v hotelu LAVICA (pátek večer)

       

.

Jméno závodníka	Specializace	Speciál	Poslušnost	Obratnost	Celkem
Kubica Petr	plochy	113	42	43	198
Švancera Jiří	plochy	21	45	42	108
Linda Petr	sutiny	173	43	45	11.místo ( 261)
Katrevová Iveta	sutiny	40	35	37	112
Mašatová Lída	stopy	13	42	39	94
Pokorný Jan	stopy	177	44	44	1. místo (265)
Strouhal Tomáš	stopy	-	-	-	diskvalifikace

 3. 7. 2008 Večer uspořádal hoteliér barbecju party, grilování masa, na které pozval i všechny Čechy. Všichni se dobře bavili, najedli se a napili. A prý to bylo moc fajn. 

 3. 7. 2008 Dnes jdou do boje tři účastníci: Petra obratnost, Milan stopa, Staňa plocha !!!! 
                   David nalosován pátek 14:10 obratnost, sobota 8:10 sutina, neděle 8:50 poslušnost - takže skvělý los!!!!

Samobor (7 KB)